Když je v lednu zima, což je překvapivě skoro pokaždé, není trénink na vodě úplně nejpříjemnější, spíš je to opravdu nesnesitelné. Ale to si myslím dokáže každý z nás představit. Zmrzlí od hlavy až k patě, kterou už přes ten mráz ani necítíte. A tak jsem více než vděčná za to, že mi bylo už podruhé umožněno tuto úmornou část přípravy přeskočit a odjet na měsíční soustředění do Austrálie.

,,No, to jsem zvědavá jak takovou váhu donesu až na loděnici.“ Taková slova jsem pronesla doma při pohledu na velkou hromadu věcí (jejíž ¼ tvořilo jídlo). Ale nedalo se svítit. I přesto jsem nakonec zvládla svá zavazadla dopravit autobusem až na místo srazu, naši loděnici, odkud jsme se já, Božka, Vojta a Roman měli vydat na cestu do španělské Empuriabrava. Adam jakožto člen seniorské reprezentace přijel do Španělska o týden dřív.

Počasí nám trénování na vodě sice pořád úplně nedoporučuje, ale to neznamená, že se flákáme. A to ani když jsou zrovna jarní prázdniny.

Zkus si představit, že ti přijde e-mail. V tom e-mailu stojí, že jsi pozvaný na netradiční soustředění na území České republiky a jestli se chceš stát součástí Vlčí smečky, tak potvrď účast do 3 dnů.

No, já si zprvu myslela, že se jedná o špatný vtípek. Ale přesto jsem se nakonec rozhodla, že pojedu. Později přišly bližší informace. Místem konání měl být Rýmařov. O Vánocích jsme se o tom pobavily s Martinou a ta mě varovala, ať se připravím jako na misi ,,Kdo přežije: Jeseníky“. To jsem se poněkud zarazila.

Na této stránce je zveřejněna termínová listina našeho kanoe klubu na rok 2019.