Je čtvrtek 11:32 a já sedím ve svém sjezdovém singlu na startu doposud největšího závodu mé kariéry.

Pán v raftu mě drží a já slyším pípat fotobuňku. Tak a teď se teprv uvidí. Mám dost natrénováno? Vyjde

mi stopa? Jaké můžu mít vůbec ambice?

To je jen lehké shrnutí mých myšlenek na mém prvním startu na Mistrovství světa juniorů a závodníků

do 23 let ve sjezdu na divoké vodě v bosenské Banja Luce. Celá česká výprava se vypravila na místo v

neděli 21. července, tři dny před slavnostním zahájením. A s ní i několik brněnských závodníku,

konkrétně Božka, Vojta a já.

Už ani nevím kolik to je let, já osobně si ani nedokážu tipnout kolik, což nasvědčuje tomu, že už je to asi pěkně dávno, co se jel naposledy český závod na Slovensku.

Tak nějak vypadala naše první reakce na vodu v řece Soči. Nádherná a naprosto průzračná řeka ve Slovinsku, na které se letos jelo Mistrovství Evropy dospělých ve sjezdu na divoké vodě.

 

Myslím si, že na obdivování okolí jsem nejlepší adept. Někdy totiž věnuji pozornost něčemu jinému, než bych zrovna měla. Díky tomu jsem si hned první trénink ověřila, že  eskymácký obrat umím. 

O víkendu se jel NKZ v Roudnici. Vyjížděli jsme už ve čtvrtek, protože pro některé to byl letos první závod na kanále a chtěli jsme si ještě zatrénovat. Při příjezdu se na nás obloha mračila a dokonce trochu pršelo. Na tréninku jsme se však stejně namočili ještě víc. Po odzkoušení roudnického kanálu jsme jeli nakoupit a do Veltrus, kde jsme byli ubytování v buňkách. Aby nám nebyla zima, pustili jsme si elektrické topení. Nikdo ho však nevypnul a tak se přes noc z pánské buňky stala finská sauna.

Pro některé triumf, pro jiné fiasko. Takový byl 3. a 4. Český pohár ve slalomu v pražské Troji.

Závodu se samozřejmě zúčastnili i brněnští závodníci, konkrétně Gabča, Božka, Vojta a já. A jelikož má oddílové auto kapacitu 9 míst, přidali se k nám i Veseláci. Ve čtvrtek večer jsme dorazili na místo a zrovna zalehli do zdejších chatek HG Sport, jež nám poskytovaly zázemí i po zbytek víkendu. Dva hodinové páteční tréninky nám musely stačit pro dostatečné osvojení si Trojského kanálu před sobotním závodem.

A v sobotu to začalo. Vyvrcholení boje o dospělou reprezentaci. Jediný Jiří Prskavec a Tereza Fišerová měli už místa zajištěná díky medailím z MS, jinak byl souboj otevřený. Na repre také pomýšlely Gabča s Martinou na singlu. My ostatní sice nejsme na tak vysoké úrovni, aby nás vůbec napadlo se o tři místa v manšaftu nějakým způsobem ucházet, zato jsme ale zažili skvělou podívanou při sledování odpoledního finále A. Někteří potvrdili svou formu a repre si zajistili už v sobotu, pro naše holky však zůstal souboj pořád otevřený.