První máj lásky čas, pro některé z nás spíš konečně slalomu čas. Přesně prvního května se část našeho oddílu vydala společně s Veseláky do Veltrus na první závody českého poháru ve slalomu. Celkem naše výprava měla 8 členů z toho 5 brňáků.

Na nezvykle pohodový odjezd až na odpolední trénink spolu s rychlou cestou bych si dokázal zvyknout. Ve 3 hodiny jsem byli už nachystaní na vodě. Pro mě osobně to byl nějaký desátý trénink na slalomce letos, proto jsem měl pocit a možná to nebyl jenom pocit, že tam na ten kanál mezi ty špičkové slalomáře úplně nepatřím. Měli jsme teda 3 dny na to, to co možná nejvíce zlepšit. Nakonec bych řekl, že se to docela povedlo a nikdo úplně nezklamal.

Odbila čtrnáctá hodina a my jsme mohli vyrazit na cestu. Odjížděli jsme ve čtvrtek, a to na třetí a čtvrtý nominační závod na Čeňkově pile.

            V autě panovala zvláštní atmosféra. Nikdo totiž nevěděl, jaká trať se pojede. Klasická dolní byla zamítnuta kvůli rekonstrukci silnice poblíž kempu, ze kterého se mělo původně startovat. Na výběr pak zůstala trať od soutoku po Rejštejn a trať ze Sušice do Čepice. Tímto se však každý trápil pouhých pár minut. Pak všichni usnuli. A zatímco ostatní byli v říši snů, Šaman nás dovezl na ubytování „U Barborky“.

Tanvaldská Kamenice. Závod, který každého sužuje nějakým druhem obav – ať už kvůli nominaci na ME ve sjezdu v Bovci, nebo kvůli její obtížnosti. Snad pro všechny představuje Kamenice výzvu.

Nicméně, i přes tyto pochybnosti se brněnští špičkoví sjezdaři vydali ve čtvrtek odpoledne na cestu. Po příjezdu jsme se jen ubytovali, povečeřeli, připomněli si stopu videem z loňského roku a šli spát.

A proč jsme vlastně nejeli až v pátek?

Někteří mají první závod sezóny v Austrálii nebo ve Spojených Arabských Emirátech. Ne všem se ale poštěstí, aby se na takovou cestu mohli vydat a tak pro většinu z nás byl první závod v našem milovaném Brně. 

 

Každý rok tu na jaře pořádáme závody. Vzhledem k vodním podmínkám se posledních pár let nedaří uspořádat je na Svitavě, takže se jezdí na Svratce před loděnicí. Na druhou stranu je to ale fajn, protože tu máme lepší zázemí. 

 

Martina Satková, Adam Satke, Gabriela Satková, Marie Němcová, Vojtěch Matějíček, Roman Ivánek, Marek Rygel, Petr Veselý. Něco vám ta jména říkají?

 

Pro nás, co jsme tam byli dva týdny, začal druhý týden volnou nedělí, kdy většina juniorů jela do Barcelony na celodenní výlet. Je však potřeba říct, že Barcelona není tak blízko, proto jsme na prohlídku města měli nějaké 4 hodiny.

 

Nevím, jak ostatní skupiny, ale náš den byl opravdu odpočinkový. Od auta hned nejkratší cestou do tradičního Mekáče, na který jsme se po týdnu vaření opravdu těšili. Po vydatné snídani jsme se asi hodinu hádali, kam půjdeme. Protože skoro všichni z nás už v Barceloně byli a nechtělo se nám chodit mezi hromadou turistů a většina z nás, obzvlášť já, jsme fanoušci fotbalu, tak jsme se metrem vydali ke stadionu Camp Nou, kde hraje Barcelona. Já, jako fanoušek Realu měl jasný úkol, vyfotit se před stadionem se šálou Realu Madrid. Po cestě na zpět už jen další zastávka v McDonaldu a konec odpočívání, hned v pondělí nás čekal neoblíbený Cooper.