,,No, to jsem zvědavá jak takovou váhu donesu až na loděnici.“ Taková slova jsem pronesla doma při pohledu na velkou hromadu věcí (jejíž ¼ tvořilo jídlo). Ale nedalo se svítit. I přesto jsem nakonec zvládla svá zavazadla dopravit autobusem až na místo srazu, naši loděnici, odkud jsme se já, Božka, Vojta a Roman měli vydat na cestu do španělské Empuriabrava. Adam jakožto člen seniorské reprezentace přijel do Španělska o týden dřív.
Cesta nám trvala 18 hodin. To je spousta času na spaní. Přijeli jsme v 10 dopoledne, ubytovali se a vyrazili na trhy. Nakoupili jsme spoustu ovoce a zeleniny, dali si oběd a šli na vodu.
A jak vypadá tréninkový den ve Španělsku? Není nic lepšího než začít den ranní rozcvičkou. Tělo se pěkně rozpohybuje a mysl se probudí. A poté hurá na vodu. V poledne máme buď posilování na dvorečku, plavání nebo běh. Následuje další trénink na vodě.
Stravování nemáme zajištěné, takže se stravujeme z vlastních zásob. Nevím jak kluci, ale my si s holkama na pokoji vaříme docela lahůdky. Kromě výborných obědů a večeří jsme si například včera daly dort. A dnes nám Domča Dvořáková připravila tvarohovou střechu.
Počasí nám prozatím přeje. Slunce svítí a denní teploty se pohybují okolo 18 stupňů. Jelikož Empuria leží na pobřeží na pobřeží Středozemního moře, využili jsme této výhody a šli se několikrát otužovat. Ve středu bylo půl dne volno, tak jsme vyrazili do nedalekého přírodního parku Cap de Creus, abychom aspoň trochu poznali zdejší přírodu.
Na tréninku se zpočátku kladl důraz na techniku a najíždění kilometrů, ale postupně se přitvrzuje. Již se uskutečnil test na 3 a 10 kilometrů a v následujícím týdnu se má náročnost tréninků ještě zvýšit.
Tak jen doufejme, že zbytek soustředění budou provázet také tak skvělé podmínky jako doteď.
