Každá akce začíná tím, že Šaman určí čas odjezdu a my si podle toho domluvíme sraz. Podobně tomu bylo i tentokrát. Ve čtvrtek jsme se s Gabčou domluvili, že se na loděnici potkáme okolo čtvrt na osm, abychom v klidu navázali lodě, sbalili věci a v osm mohli společně s Veselákama odjet do Troje na další ČP ve slalomu.
V pátek jsem v domluvený čas dojel na loděnici, všichni kromě Gabči už tam byli. Tak jsme začali balit a říkali jsme si, že každou chvílí dorazí. Ovšem opak byl pravdou, Gabča přijela 10 minut před odjezdem. I přes to si vše stihla nachystat a v osm jsme mohli vyjet směr Praha.
Cesta probíhala podobně jako vždy, než se z rádia ozvalo, že na dálnici je bouračka a je zavřená . Proto to budeme muset objet. Gabča, která seděla ve předu si netroufla navigovat celé auto. Proto se rychle vyměnila s Michalem, který nás přes všechny možné kotěhůlky dovedl až do Troje. Kde jsme si ještě v pátek dali dva hodinové tréninky.
Díky ubytování hned vedle kanálu jsme si mohli v sobotu docela pospat. Pro mě osobně to byla supr zpráva.
V sobotu se jela třetí nominace do letošní seniorské reprezentace a Brňáci si připsali hned několik prvenství. Největší úspěch zaznamenala Gabča, která dokázala vyhrát mezi singlířkama a hodně si pomohla v boji o reprezentaci. Další úspěch jsem zaznamenal já, kdy se mi asi poprvé v živote podařilo dojet jako úplně poslední ze všech kajakářů. Moje „výtězná“ jízda začala hned ťukem na jedničce, pak jsem přidal další tři a jedno vracení. Taky Zuzčin eskymák hned po třech brankách nebyl úplně tradiční. Božka kvůli problémům s pádlem dojela až na patnáctém místě, které po dvou finále na Trnávce bylo trochu zklamání.
Neděle byla poslední závod nominace a zároveň MČR. Gabča si čtvrtým místem pojistila reprezentaci, což pro ní byl určitě velký úspěch a muže se těšit na mistrovství světa na olympijské trati v Riu. Brněnští kajakáři já a Ondra Hošek svadíme letos tvrdé souboje. Po čtyřech závodech je stav následující. Poslední místo, každý jednou a vzájemná vítězství, každý dvě. V neděli to bylo nejtěsnější, když jsem vyhrál nad Ondrou pouze o jednu setinu vteřiny.
Pro mě to byl první závod v Troji a musím říct, že to byla pecka. Počasí vyšlo na jedničku. Atmosféra tu byla úplně jinačí než na všech ostatních závodech na kterých jsem byl.
S Prahou už se musíme bohužel rozloučit, ale doufám, že příští rok tu budu moct zase závodit.
Jediná Gabča se do Prahy vrátí první týden v červnu, kdy se tu jede mistrovství Evropy.
Příští týden už nás čekají opět sjezdové závody v Roudnici nad Labem, kde se rozhodne o reprezentaci ve sjezdu.
Autor: Vojta Matějíček
