Po dlouhé době můžu zase napsat, že jsme vyjeli už v pátek ve dvě. To není nic tak výjimečného a začíná tím většina článků, ovšem konečně je opravené klubové auto a my jsme tak na Kamenici vyjeli už vlastním. Cestou jsme museli ještě dovazovat lodě, ale naštěstí žádná neuletěla. Ubytovali jsme se v Penzionu Filoun, kde jsme se rozptýlili hraním pinecu, stolního fotbálku, házením šipek a sledováním televize, kterou spousta našich závodníků doma nemá. Realitě o tom, co nás čeká, jsme však neunikli a před spaním jsme si místo hororu pustili...
záběry z Kamenice a jiných těžkých vod z předchozích let.
Ta na nás už druhý den čekala a radostně nás objala ve svých peřejích při dvou tréninkových jízdách. Někteří však jeli jen jednu. Ne, že by nepotřebovali dvě, ale už po první jsem se více podobal ponorce, než lodi, a tak se muselo lepit. Naštěstí byl slunečný den, do závodu to vytvrdlo a mohl jsem tak s ostatními přeskakovat kamenické kameny i při závodě. Ty se s loděmi moc nedohodly a večer se ještě musely zalepit špičky některých lodí. Než jsme však odjeli na ubytování, proběhlo vyhlášení vítězů a také tombola startovních čísel, ve které někdo vyhrál dárkovou tašku a někdo, konkrétně Vojta, nové pádlo.
Druhý den, zatímco jeli někteří tréninkovou jízdu, se Bořek se Zuzkou ještě snažili pomoct hořákem lepidlu vytvrdnout. Odpoledne už zase startoval závod, tentokrát i MČR. Nejenom, že jsme všichni dojeli vcelku, někteří i se skvělým umístěním, ale po dlouhé době poprvé se jela i kategorie C1Ž, kterou z velké části tvořily naše holky. Samozřejmě jsme si nenechali jejich výkon ujít a hned po dojetí našich jízd jsme šli proti proudu fandit na tzv. "tobogán". Po jejich úspěšném dojetí jsme všichni zase sjeli do cíle a poblahopřáli vítězům a holkám. Zatímco si přebírali ceny, jsme navázali lodě a pobalili auto. Pak už se jen rozloučit a hurá domů. Na závěr bych chtěl poděkovat Tesse (lepící páska), bez níž by mnohá jízda nebyla možná a Šamanovi, bez něhož by asi nebyla možná celá tahle výprava.
Autor: Ondra Bergmann
