..ne, dělám si srandu. Nesněžilo nám, právě naopak. Ale spravené červené autíčko bylo zatím pouhým snem, a tudíž jsme si půjčili jiné Vivaro, zahalené do sněhobílé.
Překvapivě se na zdejší řece se od minulého roku nic nezměnilo. Závody se konaly opět na dvou tratích. Ale aby se neřeklo, že jsme bábovky, tak jsme si vždy přidali i zbývající úsek. Ovšem rozdíl se přece jen našel. Žlutá naváděcí brána, jež visela nad obávaným ,,skokem", byla zřejmě shledána nepotřebnou a odstraněna. Nepoškozené lodě byly příjemným překvapením.
Po tělocvičně v Šumperku se nám od minula tak stýskalo, že byla opět zvolena jako místo vhodné pro nocování. Následně šel někdo nakoupit do Kauflandu a někdo zase na večeři s plánem jít pro jídlo potom.
Restauraci jsme hledali snad dvě hodiny. Obešli jsme kolečko po celém Šumperku, protože se nikde nevařilo a nebo šlo o pizzerii, což některým nevyhovovalo. Po cestě bylo možné zahlédnout zajímavé úkazy, jako třeba hlavu panenky bez těla (trošku mi připomínala horor Anabelle). Nakonec jsme dorazili do cíle a pořádně se najedli. Do Káčka jsme šli ráno.
Moc dobře jsem se nevyspala, což se projevilo, když jsem načetla nákup na samoobslužnou pokladnu a divila jsem se, že nemůžu platit v hotovosti, ale jen kartou.
Únava byla znát také při závodě. Když jsem na singlu najížděla na start, převrátila jsem se do ledové vody a musela zvedat. Pan startér povídal, že někdo ten závod přece musí ozvláštnit.
Mara, Pavel a Adam Sobotka si zase zapomněli pádla ve vleku.
Odměnou nám byly skvělé ceny a jako bonus jsme po cestě zpátky vyzvedli nové singly u Rašnera v dílně.
Doufám, že se nám podařilo přeměřit síly se soupeři a na MČR na Kamenici jsme skvěle připravení. Tak AHOJ!
Autor: Zuzka Dziadková
