Jak už tady bylo zmiňováno, v únoru je v Česku pěkná zima. Ať už v Brně nebo Praze, na tréninky t prostě dobré nebylo. Proto jsem se i já (Martina) vydala na jarní přípravu do teplých krajin.
Já už jsem letadlem párkrát letěla a popravdě jsem z toho všeho balení a stresů byla tak vyčerpaná, že jsem téměř celý let prospala. Přílet do Dubaje byl trochu šokující, protože namísto krásného výhledu na park, moře a vysoké budovy mě čekal pohled na poměrně „vyschlou zemi“. Z Dubaje jsem pak ještě hodinu cestovala do městečka Al Ain, do sportovního centra WADI ADVENTURE. Možná by stálo za zmínku pár maličkostí….
Spojené arabské Emiráty jsou docela pěkná země, ale není to křesťanský národ. Proto tu všichni chodí zahalení doslova od hlavy, až k patě. Ačkoliv to k moři není daleko, tato krajina je velmi suchá a vody není přebytek. To znamená, že je tu všude poušť, skály nebo jenom vyprahlá planina. To by i důvod, proč jsem byla zvědavá, jak se v poušti mohl vybudovat slalomový kanál. Na internetu e dočtete o lyžařské sjezdovce v nákupním centru, o vysoké budově BURJ KHALIFA, ale o kanálu ne. Abych to krátce shrnula, tak to je asi takhle….
Někteří místní obyvatelé jsou dost bohatí a obecně se nejbohatší člověk nazývá „ šejk“. Jeden takový tu byl a někde v Evropě se nechal inspirovat takovou dráhou a chtěl si ji postavit i zde v Al Ain. Vmyslel to tak, že nechal potrubím vést vodu z moře asi 150 km, která je následně chlorovaná každý týden a cirkuluje v kanálu. Udělal z místního centra zábavní sportovní centrum a bylo to využíváno převážně pro rafting. Slovenští kolegové s panem Šejkem udělali obchod. Abychom mohli kanál využívat na tréninky slalomu, odkoupili od něj nespočet tréninkových hodin, které teď postupně rozprodávají a my tak máme možnost trénovat ve 30 stupních a slunečném podnebí na dost hezké, ale silově náročné a záludné trati.
To je možná důvod, proč mě z trénování bolí ruce, měla jsem lehké zranění a už na mě dopadá únava. Mám zde kajak i singla, takže mohu kombinovat dvě kategorie a trénink jsou pak zábavnější a možná i účinnější. Na jídlo jezdíme k místním obyvatelům do zapadlých podniků, ale cenově obrovská porce za 60 Kč je skvělá cena. Já sama si ale i často vařím, protože mě přeci jenom už nebavilo jíst 20 dní v kuse rýži s kuřecím masem. Výletování jsme moc nepodlehli, jelikož má tréninková skupina už vše viděla. Já se někdy k někomu připojím na výlet, nebo se jdu sama projít alespoň na místní vrcholek a pokochat se nad „ošklivou krajinou“.
Ještě mi zbývá asi týden soustředění, takže je čas se ještě soustředit. Pokud by vás zajímalo, podrobněji, jak se mám, můžete se podívat na můj web: martinasatkova.cz v záložce blog.
Jinak posílám všem pozdrav a doufám, že se brzy potkáme. Třeba na závodech na Svitavě 17. 3. 2018.
