Vzhůru nohama, všechno je tu vzhůru nohama, od mincí které jsou nelogicky čím větší, tím méně cennější, po systém v dopravě. Volant na opačné straně a ještě k tomu jízda místo po pravé straně, tak po levé, to je pro mě naprosto proti přírodě.
Když jsme jeli poprvé na trénink, Vaša Chaloupka, sedící přede mnou, o kterým jsem si myslela, že řídí, se otočil na nás dozadu a ukazoval nám něco na mobilu. Už jsem viděla, jak jsme nabourali. Samozřejmě se nic nestalo, vedle něj seděl normálně trenér, to on řídil auto.
To si člověk ale hned neuvědomí a pořádně se vyleká. Já už mám pořádné skoré, zhruba 20 šoků jenom za týden.
První trénink byl trošičku v modu přírody. Prvotní sjezd kanálu byl metodou plovoucí klády- jízda rovně dolů, bez pokusů o zavěšení a voda si s vámi dělá, co chce. Další pokusy o sjetí již byly provedeny metodou padající list- přejíždění z vracáku do vracáku avšak bez nějakého pokusu o projetí celé tratě, ke konci už to bylo lepší ale celkově ty začátky tedy byly nic moc. Ale za tu dobu co tu jsem se už docela rozjezdila. Kanál mi naprosto vyhovuje a moc mě to tu baví. Trénuji s klukama, singlířema pod vedením trenéra Honzy Busty, který nám dává pořádně zabrat. Někdy jsou tratě ale tak obtížné, že i padnou věty typu “Božínku, to je ale hloupá kombinace ” nebo “ jejda mánku to se mi to ale nepovedlo” občas tedy s mírnou slovní obměnou ale bez toho to někdy opravdu nejde.
Trénujeme tu s olympionikama, jezdíme na páse, používáme vysílačky a cizincům jejich trenéři měří po každé jízdě laktózu, člověk by se tu cítil úplně jako profesionál. Ale i systém občas selže, tak třeba pás nám již týden nefunguje, pěkně se pak ukáže, jak jsme pěkně lenošní, když každý remcal, že musí chodit těch pár metrů pěšky. A když jsme poprvé používali vysílačky bylo to asi takto "tady Gabča"... Nic... "Haló tady Gabča tady Gabča" stále nic... "Honzo ježiš tady Gabča" . "Co"? ..." Kdo"? ... "No tady Gabča" 20sekund ticho a pak "Ježiš sorry já tě asi neviděl " ...
Prožívám tady také samé poprvé, poprvé v Sydney u opery, poprvé ve fishmarketu, poprvé se mi povedlo surfovat jenom tělem, ale spadly mi plavky tak už jsem to nedělala. Poprvé jsem taky lozila po stěně a zjistila, že jsem v tom šikovná. Poprvé jedla sushi a vlastně i tak spoustu nového jídla.
Spoustu zážitků ale i tak se z nás postupně stejně stávají koaly, prospíme totiž většinu času.
Věčně vyčerpaná, ale spokojená zdravím do Brna a posílám trošku teplíčka.
Autor: Gabča Satková
