Delší než nekonečný den ve škole a delší než cokoliv co si dokážete představit, přesně tak zhruba dlouhý je let do Austrálie. Ovšem my jsme byli rádi, že jsme vůbec odletěli, jelikož naše posádka měla přesně 14 kilo nadváhu zavazadel, za což by si Airlines naúčtovaly 25 tisíc a tak musely zbytečnosti z tašek ven, kapky slz klukům stékaly po tváři, ale proteiny a hromada oblečení holt musely zůstat doma.
Vůbec nejdelší let je Frankfurt Sydney a přesně na tento let mě k mému štěstí posadili úplně na jiný konec letadla než zbytek mé skupiny. Cestu jsem pak tedy musela zabít přejídáním výborného jídla, sledováním dobrých filmů a povídáním s pěkným cizincem, no skoro to nešlo vydržet.
Lety byly ale i přesto pěkně dlouhé a čas co jsme čekali na letišti taktéž. Před posledním letem jsme dali pěkných pár her žolíků, kdy jsem prohrála všechno, co se dalo a tak byl nejvyšší čas odletět směr Sydney.
Po 8 hodinách jsme konečně doletěli na místo, vycházeli jsme z překlimatizovaného letadla a najednou taková rána. Ale ne, nic nespadlo, to jen do nás přímo praštilo obrovské teplo. A byl to vůbec ten nejúžasnější pocit, když jsem si uvědomila, že je teprve leden.
Cestou do Penrithu jsme zajeli volit a dorazili kooooooonečně na místo. Trénujeme tu pořádně, tak jsem věčně mrtvá, ale o tom ještě napíšu....
S pozdravem Gabča
