Nebo jednoduše nashledanou. Těžko vůbec říct, jestli jsem vůbec rád, že je to za námi. Protože vracet se z krásných běžeckých stop a malebného zimního Rakouska, bývá někdy těžké.
Krásných devět dní, přes 250 naběhaných kilometrů ale především, hora špinavého a nechutně smradlavého prádla!
To asi nejlépe vystihuje atmosféru reprezentačního soustředění na běžkách. Týden usilovné dřiny, kdy jsem přemýšlel, kolik těch nohou vlastně mám, jelikož se mi do sebe neustále pletly.
Když se mi ale povedlo udržet je pod kontrolou, za odměnu mě provedly po krásách místní krajiny. Během každého dne jsem svému tělu dopřával nejenom kvalitní stravu a hektolitry jonťáku, ale také pořádnou porci odpichů na běžkách. Tu jsme jeli 4minutovky do kopce, jindy zase soupaže a někdy se jen tak proběhnout na 30-ti kilometrový okruh. Každý den bylo o zábavu postaráno a dokonce jsme se zúčastnili dvou her na běžkách. A jelikož jsme se ségrou (Martinou) pravděpodobně duševně propojeni, při obou hrách a náhodném losování jsme byli vždycky spolu v týmu. To nám ale vůbec nevadilo, protože jsme využili svých sourozeneckých dovedností a v jedné hře jsme s velkým náskokem dokonce zvítězili. Překážkou nám tak nebyl ani fakt, že byla Martina během hry indisponována tím, že měla po celou dobu zavázané oči a nic neviděla. Dokážete si představit, jaká to je sranda, když jede slepý na běžkách.
Času, kdy jsme nestáli na běžkách nebo neposkakovali kolem sporáku nebylo mnoho, přesto jsme ho dokázali vyplnit do posledního zbytku. Hraní společenských her, posilovna nebo saunování se stalo také naším denním chlebem.
Týden utekl jako nic a nezbylo nic jiného než se vrátit domů. Teď už však nastává čas pomalu vyměnit běžecké hole za pořádný kus karbonu a začít s najížděním prvních kilometrů.
<p>
