Tři, dva, jedna a sýýýr!
Památeční fotka do oddílového alba pořízena a může se vyrazit. Tušíte správně, čekal nás další závodní víkend, ikdyž trošku v netradičním pojetí. Chceš-li pádlovat, musíš šlapat. Malí i velcí oprášili své stroje a vydali se na 30 kilometrovou jízdu. Pro některé horská, pro jiné spíše rovinatá etapa....
Ale myslím, že všichni odvážlivci si v cíli zasloužili žlutý trikot pro vítězného jezdce.
Protože předpověď počasí hlásila tropické teploty, bylo důležité ukořistit co nejlepší místo ve stínu. Tohoto úkolu se zhostil trenér a zároveň náš převozník veškerého sportovního materiálu. Splněno na jedničku a hurá na závod. Všem bylo jasné, že to co v zimě natrénovali v posilovně se plně zúročí na zdejším ,, přírodním kanále“. Všechny kategorie jsme obsadili, jak zkušenými jezdci, tak úplnými nováčky. V moravské konkurenci se nenechali zahanbit naše největší želízka Zuzka, Božka, Adam a Vojta a prali se o nejcenější kovy. Naši nejmladší hrdě reprezentovali oddíl, s velkou pochvalou především Sandra a Max , pro kterého se jednalo dokonce o premiérový závod. Stejně tak i pro Pavla. Oba zde získali mnoho zkušeností a všichni věříme, že budou mít chuť i nadále se zlepšovat a jednou i oni budou bojovat o první příčky.
Závodní den byl u konce a všichni se těšili na posilnění. Je libo klobásku, nebo smažák? Jak zdejší kantýna tak nedaleká hospoda nabízela ryze nezdravá jídla, ale znáte to, když je velký hlad, tělo si poradí se vším. Ještě před večerkou se pak Adam s Vojtou a Bořkem vydali sledovat západ slunce z kapličky tyčící se nad městečkem Dolní Kounice a díky tomuto malému výletu málem nestihli večerku. Naštestí to ale stihli, a tak jsme se pak společně s plným břichem odebrali do postele… no spíše pod širák. Naše ložnice totiž byla pro zhruba deset členů, a rozprostírala se pod jasnou oblohou a za svitu měsíce se usínalo, aby se nabraly síly na další náročný den.
Pádlování ani v něděli nebylo málo a všichni se prali s vytyčenou a mírně pozměněnou tratí. Nebyl to ale boj jen na vodě. Při horkém počasí, nevydržely duše našich svěřenců, (myslím ty na kole ) a tak se mezi jízdami z vodáků stávali mechanici. Vše nakonec dobře dopadlo a tak i zpáteční cesta, jak jinak než na kole, nebyla ohrožena. S blátem a úsměvem na tváři, jsme se zpáteční cestou přes Bobravu vrátili ke svým domovům.
Bolavé nohy i ruce? To jsou KOUNICE!
Tak zase brzo AHOJ na vodě!
Autor: Pavlína Jordánová
