Pro některé konec února, pro jiné začátek prázdnin a pro nás JARNÍ SOUSTŘEDĚNÍ !!!
Tentokrát jsme se vydali ne tak úplně za vodou, ale za sněhovým dobrodružstvím. V sobotu ráno jsme v ranních hodinách vyrazili s veškerou výbavou směrem Jeseníky. Teplé oblečení, běžky, čokoláda a chuť trénovat jsme si vezli s sebou. Sněhová nadílka byla v okolí Vrbna pod Pradědem skromná, ale vše nám děda Praděd vynahradil v nejvyšších místech Jeseníků, kde byla krajina zahalena v bílém kabátě.
Po příjezdu jsme se „zabydleli“, vytvořili si zázemí a vyrazili na první průzkumnou akci. Testem prošla i přilehlá sjezdovka, kterou jsme později zdolávali nejen na lyžích. Zkušenější vyrazili na běžkách, slabší povahy udivovaly přítomné jízdou na lopatě. Pozor, vše bez použití vleků, proto se cesta dolů stávala velkou odměnou za dobře odvedenou práci.
První (pro některé i poslední) běžeckou trasou se stal okruh v okolí Vrbna. Počáteční nejistota se protáhla a provázela nás celou cestu. Vedoucí výpravy (Pavlína) naplánovala náročnou trasu s plnou důvěrou ve svůj nový tým. Dominik, zkušený a ostřílený běžkař držel úroveň tohoto sportu. Adam myslel méně na trénink, více na majetek, který se ničil při obtížných průjezdech bez sněhové pokrývky. Pavlína z kopce spíše popadávala, než popojížděla. Ondra se nepohodl s výstrojí a jeho běžky si tak naplánovaly vlastní trasu. Bořek zdědil tzv. PUCHÝŘOVÉ BOTY a bolestivé nářky donutily zoufalého Jirku v panice z nastalé situace zavolat Šamanovi, že nestíháme oběd.
Součástí tréninkového plánu byly i pěší túry. Zjištění po prvním výšlapu, že za dvě hodiny jsme schopni ujít v hlubokém sněhu pouhých 6 km, bylo zdrcující. Vše nám však vynahradila krásná příroda, spousta nových, neprobádaných cest a také celkové kilometry v nohách.
Nejkrásnějším běžeckým zážitkem se staly výjezdy na vrchol Pradědu z Ramzové nebo Červenohorského sedla.
Blížil se kritický středeční den a s ním i návštěva bazénu v nedalekém Bruntále. Ani zde jsme nezaháleli. Plavání v divoké řece, nácvik skoků do vody, pouštění bublinek ve vířivce a vyplavení škodlivin v parní sauně jsme zvládali na jedničku.
Nebylo však zapojenou pouze tělo, činila se i mysl. Pavla a její kvíz prověřil zeměpisné znalosti a potrápil nejednoho závodníka.
Odměnou po každém tréninku pro nás bylo teplé jídlo a měkká postel (které jsme si podle trenéra užívali více, než bylo žádoucí). Strava byla chutná, avšak pro naše zdatné borce nedostačující. Proto se místním obchodům a pizzeriím během našeho pobytu zvedla tržba. Z hlediska zdravotního byl nejvíce zasažen Bořek, který za speciální náplasti na puchýře utratil téměř veškeré kapesné. Usmrkaný Dominik, ukašlaná Pavlína, ale jinak hlásím bez úrazu, pokud se chrápání nebere jako nemoc…
Součástí týmu se stali i nejmladší Klárka a Filip Šamánkovi. Roztomilá, avšak neposedná dvojice loupežníků zajišťovala nepřetržitý program celého osazenstva.
Sladkou tečkou za soustředěním se stal výlet do Karlovy Studánky, kde jsme navštívili místní cukrárnu, ochutnali léčivý pramen a pořídili svým nejbližším lázeňské oplatky.
I když trenér údajně nebyl plně spokojen s našimi výkony, my odjíždíme s dobrým pocitem využití jarních prázdnin, většími svaly, chudšími peněženkami a krásnými zážitky.
Autor: PAVLÍNA JORDÁNOVÁ