Ve dnech 26. a 27. dubna se konal český pohár juniorů ve sjezdu na Kamenici.
Letos se naštěstí sjezdy konaly kvůli nedostatku vody až pod Paraplíčkem, kde byly slalomové závody. Odjezd byl už v pátek v odpoledních hodinách, abychom nemuseli v sobotu ráno brzy vstávat, neboť cesta je dlouhá.
Na místo jsme dorazili kolem osmé hodiny, a protože jsme byli hladoví po dlouhé cestě, jelikož v autě se nesmí jíst, tak jsme hned začali připravovat večeři (steaky).
V sobotu ráno jsme vstávali brzy, protože slalomové závody začínaly kolem devíti hodin. Slalomových závodů se účastnil Ondra, Gabča, Božka a Vojta. A protože sjezdové závody začínaly ve 4 hodiny odpoledne, tak jsme měli s Adamem dostatek času prozkoumat, kde bude nejlepší stopa, což bylo velmi důležité, neboť na některých místech byly mělčiny, které nebylo kvůli kalné vodě snadné rozpoznat. Jedna tréninková jízda měla asi 18 minut a byla dlouhá přibližně 5 kilometrů. Tréninkově jsme si sjeli celou trať celkem čtyřikrát. Co se závodu týče tak se mi jelo celkem dobře, protože se startovalo opačně, než bývá zvykem tudíž od “nejhorších” po “nejlepší” po intervalech 45 sekund, takže se mi povedlo na trati předjet 4 závodníky a umístil jsem se 15., Adam se umístil 17. a měl na mě ztrátu 4 sekundy.
V neděli jsme zase vstávali brzy, ale museli jsme ještě pobalit věci a uklidit, protože po ukončení závodů jsme se vraceli domů. Hned po cestě k trati jsme zjistili, že na horním toku řeky asi poněkud více pršelo, neboť voda měla barvu kávy s mlékem. A také jsme zjistili, že jsme nechali na ubytovně v troubě pizzu, kterou jsme si v sobotu večer připravili na neděli. To nás naštvalo, protože jsme neměli moc “normálního” jídla, takže jsem celý den jedli v podstatě jen sladkosti a nějaké ovoce. Start sjezdů byl v neděli přesunutý, aby závody skončily dříve a byly prodloužené intervaly mezi závodníky na 1 minutu. Jeli jsme tentokrát jen jednu tréninkovou jízdu, protože s tratí už jsme byli seznámeni z předešlého dne. Výsledky byly celkem srovnatelné s předešlým dnem, s tím rozdílem, že jsem byl 16. protože mě Adam porazil o jednu desetinu sekundy, takže byl 15. Na loděnici jsme dorazili asi v 8 večer a všichni unavení po celém dni se už těšili, až si budou moct doma zalézt do postele.
Autor Dominik Krejčíř
