Na jarní prázdniny jsme se opět vypravili zdolávat bílé vrcholky zimní Šumavy.
S vidinou dostatku sněhu jsme kola tentokrát nechali doma, a jak se později ukázalo, tak rozhodnutí bylo správné. Na místo jsme dorazili v neděli odpoledne a hned jsme si kolem chaty vyšlápli tréninkové kolečko.
V pondělí ráno nás sice slunce neprobudilo, zato teploty lehce pod nulou a bezvětří nás lákali na běžky.
Záhy se ukázalo, že naše běžecká sestava čítající 11 členů (Michal, Pavel, Pavla, Váleček, Mira, Ondra, Adam, Marťa,Míša, Pítrs a Luďa) byla oproti loňsku zase rychlejší. Pod úpatím Pancíře jsme zrekonstruovali částečně zasněženou stopu, kterou rolba vytvořila zřejmě o víkendu, a vznikl tak krásný 6-ti kilometrový okruh. Podle aktuálních schopností se každý mohl přiřadit do skupiny „draků“ nebo „jedniček“. Okruh si všichni velmi oblíbili, hlavně závěrečný sjezd. Po třídenním neustálém sněžení pak pád vypadal jako skok do peřin. Jen ty krátery po cestě naznačovaly kolik okruhů již má zvláště jednička za sebou.
Následující rána byla vždy ve znamení „voskového kulinářství“. Bylo potřeba vybrat tu správnou surovinu – vosk do daných podmínek a dodržet postup přípravy. Šéfkuchaři se stali Michal s Pavlem a na ostatních pak jen záleželo ke komu se přikloní. Zradou však byly měnící se podmínky na trati, kdy se jedno krásné dopolední běžkování u někoho změnilo na chodkování s dvoucentimetrovým namrzlým pásem – naštěstí až u konce výletu.
Úterní večer bylo připraveno pár her a mimo jiné se ověřila znalost vodního terénu loděnice – Komín. Vítězem se stal Pavel a Michal. Je pravda že ti už nikdy nespočítají, kolikrát tuto trasu mají za sebou. Nejlépe mezi dvěma body vystihli zatáčky a klikatění naší domovské řeky.
Středa byla ve znamení odpočinku. Opravdu jsme si při nekonečném odhazováním sněhu z cesty odpočinuli. Odpolední běžkování bylo jako takové vyklusání.
Ve čtvrtek nás čekal celodenní výlet do Prášil. Pro jedničku, která pokořila vrchol Zlatý stoleček (1200 m), přijel za odměnu transit. Draci, aby dostáli svému jménu si při návratu dali ještě prodlužku přes Zámecký les.
Přívaly sněhu lákali k různým radovánkám. Michal nevěřil svým očím, když na místě, kde stála jeho Matylda (Opel corsa) objevil jen kopu sněhu. Pokud se jedná o nějakou kulišárnu, tak jsou děti opravdu snaživí. Váleček s Ondrou zase celý večer pracovali na sněhové zdi před transitem. Ten je přece jen větší a zaházet jej bylo i riskantní… Nakonec se jako stavitelé předvedli úplně všichni. Postavit nejvyšší, ale zároveň kreativní stavbu nebylo vůbec jednoduché. Pavel s Pavlou nestihli v časovém limitu postavit hrad, a tak to spíše vypadalo jako nějaká skála, kterou hlídal Luďův roztomilý sněhový skřítek. Válečekovi s Ondrou se stavba před koncem limitu zřítila a vytvořila tak dvě hromady. Kreativní stavitelé jej oplácali, posypali grankem a prohlásili za ženská ňadra – asi černošky. Třetí skupina pracovala na stavbě „vycházející slunce“, kde za použití rampouchů vznikla hlava podobná soše Svobody.
S blížícím se odjezdem se pořád oteplovalo. Sobotní probuzení do 2°C dávalo najevo, že běžkování už máme asi za sebou. Jediní, kdo se odvážili vyzkoušet vodnatý sníh, byl Pavel s Pavlou. Univerzální klister byl zárukou, a nad očekávání. Odpoledne vyrazili všichni a lyžování v triku bylo krásným završením zimního soustředění.
