Než začnete číst tento článek, musím na úvod něco vysvětlit.
Celou zimu jsme se poctivě připravovali, jak se říká „na suchu“. To znamená tělocvična, běhání, posilovna, běžky. Jednoduše jsme dělali všechno možné, jen jsme nejezdili na řece. Až před týdnem nám řeka Svratka povolila trénink před loděnicí, když poslala ledové kry do Černého moře. Začali jsme pozvolna trénovat stálou trasu: loděnice- Komín a zpět. Tady to známe více než důvěrně. A právě proto byla tato sobota naprosto vyjímečná. Byl to právě ten první letošní sjezd na proudící vodě, na vodě, která opravdu teče. Vlnky, meandry, malé peřeje, zatáčky, skály, prostě terén, jak má být. Těšíme se na to celou zimu. Protože, co naplat, posilovna a běhání jsou mnohem větší dřina. Tolik úvodem, abych objasnil výjimečnost této situace.
Termín odjezdu byl domluven na 10:30 hod ráno. Bohužel ho trenér musel vzhledem k ranním mrazíkům zrušit. Taková smůla! Celý tento týden se teplota nedostala ani k nule, a teď tohle. Ale tak snadno se nevzdáváme. Místo dopoledního tréninku jsme z toho udělali odpolední. A to bylo počasí ! Teplota sice jen 7°C, ale jinak krásně, sluníčko svítilo, obloha modrá, že snad nemohla být modřejší, bezvětří, prostě ideální podmínky. Takové, že bychom si ani lepší přát nemohli. I voda byla nad očekávání. Průtok během tohoto týdne klesl pod první stupeň povodňové aktivity a tak byly optimální podmínky i z hlediska množství průtoku vody.
Nikoho jsme nemuseli dvakrát vybízet. Balení s odjezdem bylo tentokrát mnohem kratší. Všichni se na vodu těšili a tak opravdu spěchali. Cesta autem trvale sotva 30 minut a byli jsme na místě. Na vodu jsme nastupovali v Adamově u mostu, jako ostatně vždy. Kolemjdoucí se zastavovali a zvědavě přihlíželi. Přece jen není úplně běžné, vidět první týden v březnu vodáky na řece. Když ještě ke všemu je kolem velké množství ledu. To bylo rovněž zajímavé. Při tání a poklesu hladiny zůstala řeka lemována rozlomenými kusy ledu. Takový pohled jsme snad ještě nezažili. Led kam se člověk podívá. Nedá se to pořádně ani popsat. Pokud se podíváte na fotky, bude Vám to jasné. Ale zpět ke sjezdu. První jízda byla taková ta seznamovací. Šlo o to, sjet bezpečně řeku až do Bílovic, prozkoumat její tok, zda je průjezdná a zároveň bezpečná. Ještě jsme měli jeden úkol, takový trochu tajný a skrytý. Poprvé jela na sjezdové lodi tuto řeku naše nejmladší žačka Gabča. A bylo to znát. Obavy byly natolik velké, že skoro došlo i na slzičky ( nebo snad i došlo? ). Naštěstí to dopadlo dobře. Celé družstvo dorazilo bez úhony do cíle na louku před Bílovicemi. Druhá jízda už byla v ostřejším tempu a všichni si to opravdu užili. Myslím, že ani slovo nadšení nevystihuje jejich pocity. Dokonce se sami začali domlouvat, kdy by se dalo jet znovu. A to se tak často nestává, že by se dožadovali sami další porce kilometrů. Kromě nás bylo u vody jen pár chatařů, kteří větrali své chaty po zimě. A ti byli naší přítomností opravdu zaskočeni. Snad možná vidět cyklistu na cestě za takového počasí nepřekvapí, ale družstvo vodáků na sjezdových lodích, to už skoro vyrazí dech.
Co říct závěrem. Povedená akce, splněný cíl a ještě jedna maličkost. 17.3.2012 se na Svitavě bude konat veřejný závod ve sjezdu, proto jsme tímto prozkoumávali možnosti tratě pro tento závod. Teda spíše to byl úkol pro trenéra. Takže za 14 dní znovu, ale už naostro. I když, pokud vyjde počasí, tak zase příští sobotu. Snad.
