Stejně jako minulý rok i tento jsme se vydali na běžky do Beskyd pod vrchol Ondřejníku.
Jelikož minulý rok byl úspěšný, volba byla jasná. Z počátku to vypadalo, že na nás žádný sníh nezbude, ale nakonec se vše otočilo k dobrému a týden před naším odjezdem do Beskyd začalo sněžit. Když jsme v sobotu odpoledne dorazili na místo (po delším nasazování řetězů), byli jsme s podmínkami velmi spokojeni. Vedoucí akce rozdělil pokoje, my se ubytovali a vyrazili pro některé na první vyjížďku na běžkách. Rozdělili jsme se na několik skupin podle dovednosti a vyrazili. Stopa byla dobrá a my tak začali s načítáním kilometrů.
Další den se opět vyrazilo na běžky, počasí nebylo špatné, takže jsme namazali běžky a vydali se trénovat. Ti starší běželi asi 15 km a ti mladší jenom 10.
Aby to ale nebylo jen o běhání kilometrů, v úterý odpoledne jsme se vydali na návštěvu do města. A protože byla naše chata na kopci, vzali jsme saně, lopaty, boby a mnoho dalšího a dolů se pěkně svezli. Ve městě jsme patřičně doplnili zásoby sladkostí a kdejakých pochutin a vydali se zpátky na chatu. Bohužel však pěkně po svých. Ve středu se uskutečnil největší výlet a to na vrchol Lysé hory. Někteří sice z počátku protestovali a nahoru se jim moc nechtělo, ale nakonec se všichni statečně překonali a dosáhli vrcholu. V bufetu jsme se posilnili svačinou a čajem a vydali se na cestu zpátky. Někteří to opět měli jednodušší, neboť si s sebou vzali lopaty na ježdění. Před výletem nikdo nevypadal moc nadšeně, ale myslím si, že když jsme dorazili zpátky k autu, každý byl na sebe pyšný.
Dalším překvapením tohoto dne byla večeře. Na stůl nám přistály výborné palačinky se zmrzlinou. Takto posilněni jsme se vydali ještě na bazén. Po hodině v bazéně jsme byli už opravdu unaveni, a tak jsme tohoto dne skončili brzo v posteli.
Na čtvrtek bylo opět přichystáno překvapení. Ráno jsme se klasicky vydali na běžky, ale odpoledne to přišlo. Velký dovednostní závod na běžkách. Závod začínal malým skokánkem, přejezdem přes různé boule, objetí překážek, sjezd z prudšího kopce, výběh zpátky do kopce a cílová rovinka. V cíli nás pak čekali terapeuti s kyselými žížalkami. Jeden večer se také konaly hry. Byli jsme rozděleni na 3 týmy a plnili různé úkoly. Určené jak pro sportovnější jednice, tak pro ty, co jsou lepší v přemýšlení. Každý soutěžící v podstatě vyhrál a ukázal, jak se dokáže vypořádat ze všemi různými úkoly.
V pátek byl program obdobný. Šlo se na běžky, ale tentokrát se nejel stejný okruh jako každý den. V tento den byl výlet určen úplně pro všechny. První část byla jednoduchá. Jelo se pěkný kus z kopce až na speciální místo. Tam na nás čekala běžecko-bruslařská trať, na které jsme uspořádali další závody. Závodil každý, kdo měl běžky, ale našli se i tací, kteří běželi závod po svých. Cestou zpátky jsme se rozdělili na dvě skupiny. První se vracela stejnou cestou k chatě a ta druhá jela delší trasou také na chatu. V tento den ale neměl nikdo optimálně namazáno a tak se i stalo, že jsme museli sundat běžky. Opětovné zahlédnutí naší chaty všem vykouzlilo úsměv na tváři.
Sobota, jakožto náš poslední den na horách byla také plná zážitků. Naposled jsme se jeli projet a rozloučit s Ondřejníkem. Na oběd nás příjemně překvapili smaženým sýrem, na kterém si všichni moc pochutnali. Následovalo sbalení všech věcí, nějaká ta společná fotka a cesta domů.
